Pohled do historie Caravan clubu Praha

Začátky Caravan clubu Praha sahají až do roku 1970. Tehdy 12. – 13. září se uskutečnil první sraz caravanistů v Praze. Iniciátorem a organizátorem byl redaktor Dr. František Valach, který svolal caravanisty do autokempu v Praze – Motole, uspořádal jízdu zručnosti v areálu Strahova a nakonec manifestační jízdu Prahou na výstavu Interkamping 70. Během zimních měsíců potom Míla Šott a Ing. J. Fischer spolu s redaktorem Dr. Valachem díky pochopení pracovníků hořické Karosy získali seznam majitelů „Racků“, všem napsali a pozvali je do autokempu v Praze – Motole. Tam se dne 3. dubna 1971 uskutečnila schůzka, která se stala ustavující schůzí Caravan clubu Praha. Za přítomnosti zástupce ÚV Svazarmu tedy byl klub založen – přesněji řečeno kluby dva: Středočeský a Pražský. Středočeši se pro organizační potíže záhy připojili k CC Praha a v našich řadách si natolik zvykli, že k rozdělení klubů již nedošlo.

Na zakládající schůzce bylo přítomno 35 účastníků, ti se stali všichni členy klubu. Členská základna se v průběhu let z velké části vyměnila, ale hlavně podstatným způsobem rozrostla. Klub sdružoval až kolem 170 majitelů a stavitelů karavanů a spolu s rodinnými příslušníky členská základna čítala téměř 250 členů. Ze zakládajících členů zůstalo pár věrno řadu let. Byli nejenom u zrodu a formování klubu, ale nikdy neváhali přiložit ruku, kde to potřeby klubu vyžadovaly – Karel Beneš, Ing. Miroslav Fric, Pavel Král, Ing. Vladimír Koula, Miroslav Šott, Petr Tůma – někteří z nich se navíc podíleli na organizování caravanismu v celostátním měřítku.

Je známo, že charakter činnosti klubu je značnou měrou závislý na místě působnosti, na podmínkách pro činnost (dříve hlavně pro stavbu karavanů). I navzdory tíživé situaci v oblasti nebytových prostor v hlavním městě Praze, podařilo se získat místnost pro klubovnu. Zanedbaný suterénní byt na Pankráci v ulici Nad Jezerkou se podařilo spojenými silami řady členů CC Praha přetvořit na útulnou klubovnu, kde se mimo jiné pravidelně každý týden scházeli zájemci o stavbu caravanů.

CC Praha byl od počátku samostatným AMK, ale organizačně spadal pod obvod Prahy 4, přestože sdružoval karavanisty z celého Středočeského kraje. Byli jsme 428 ZO Svazarmu – Caravan club Praha. V době probíhající „normalizace“ bylo nemyslitelné, aby klub nebyl zapojen buď ve Svazarmu, nebo v ČSTV. Svůj nárok na existenci jsme dokonce museli obhajovat alespoň nějakou „brannou“ činností. Obcházeli jsme to tak, že jsme na srazech, kde se vždy sešlo hojně dětí tak zvaně „pracovali s mládeží“, téměř na každém srazu jsme uspořádali pro naše děti „branný minizávod“, do kterého se často činně zapojovali i jejich rodiče. Právě bohatá činnost, stálý nárůst členské základny a v neposlední řadě dobrá spolupráce s obvodním výborem Svazarmu v Praze 4 (hlavně ve vykazování „správně pojmenovaných“ činností) nám pomáhaly tuto dobu zdárně přežít.

CC Praha považoval za svou hlavní náplň svolávání a organizování pravidelných srazů, přispívat k sbližování jednotlivých členů i jejich rodin, jejich výchově ve vztahu k přírodě. Původní program činnosti příliš nepočítal s členy – staviteli karavanů. I pro ně však měly klubové srazy zásadní význam, byly pro ně dobrou školou pro zvládnutí konstrukčních problémů se stavbou, možností navázání styků se zkušenými staviteli přívěsů, kteří se s nimi rádi o své zkušenosti podělili.

Podařilo se nám vyřešit celou řadu technických problémů spojených se stavbou caravanů. Za zmínku stojí lisování profilových oken z organického skla, nájezdová brzda s omezovačem brzdného tlaku v závislosti na hmotnosti přívěsu, propan-butanové topení s odděleným spalováním, technologie stavby karavanů s laminátovým povrchem a další. Na tyto prvky, jakož i na stavbu celého karavanu klub poskytoval členům kompletní dokumentaci, většinou zdarma. Klub jim také zprostředkovával nákup materiálů na stavbu a zajišťoval dokumentaci. Za minulého režimu téměř jedinou možností jak získat caravan byla totiž stavba svépomocí.

Aby bylo možno utvořit si obrázek o naší činnosti, kterou jsme považovali za hlavní, bude dobré krátké seznámení s akcemi konanými v prvních letech klubu.

Hned v prvním roce činnosti se uskutečnila řada srazů. Vůbec prvním byl sraz na Nové Rabyni ve dnech 23. – 25. 4. 1971, za účasti 25 karavanů a několika členů bez karavanů. Již v tomto roce se také uskutečnil první zimní sraz v Peci pod Sněžkou ve dnech 31. 12. – 2. 1. 1972.

V únoru 1972 se uskutečnil druhý zimní sraz v Peci, spojený s malou tiskovou konferencí a filmováním pro ČS Televizi. V celém roce 1972 se uskutečnilo 7 srazů – největším byl sraz (vlastně národní) u příležitosti Intercamping 72 s účastí téměř 50 posádek.

V roce 1973 – 6 srazů, účast několika členů na Rally FICC v Istanbulu a první organizování účasti na srazech ostatních klubů.

V roce 1974, který byl pro ČS caravanisty významný především proto, že se uskutečnila 35. Rally FICC ve Vysokých Tatrách. Tento rok byl pro nás jedním z nejplodnějších, uspořádali jsme 8 srazů a svojí společnou účastí jsme podpořili 3 srazy spřátelených klubů.

V roce 1975 jsme do svého kalendáře přímo zařadili účast na 3 srazech ostatních klubů, sami uspořádali 6 srazů – mezi nimi i IV Národní sraz caravanistů ČSR na Konopišti za účasti 142 posádek a mnoha desítek hostů z řad zájemců o caravaning.

Od zimní sezony 1976/1977 do zimy 1982/1983 jsme měli zajištěno zimní kempování na pozemcích sportovního letiště ve Vrchlabí. Prostor byl bývalým autokempem a poskytoval nám potřebné zázemí, včetně místnosti s krbem pro večerní posezení, sociální zařízení a hlavně přípojku elektřiny pro vytápění karavanů. Rozvody pro připojení jsme měli vlastní.

Účast na našich klubovních srazech se pohybovala mezi 20 až 50 caravany, pokud nebyla akce zmařena krajně nepříznivým počasím, kdy přijelo také jen 6 posádek.

Naši členové se v hojném počtu zúčastňovali všech národních i celostátních srazů.

O všech našich akcích byly průběžně informovány výbory všech ostatních klubů, s tím, že jsme se snažili termínově sladit svůj kalendář s programem druhých klubů.

Spoluprácí s ostatními kluby jsme chtěli přispívat k rozšiřování caravanismu u nás, ke stmelování caravanistické rodiny. Vždyť právě caravanisté patří k lidem, kteří přírodu neničí a dovedou si vytvořit krásné chvíle ve svém volném čase.

Členové klubu se také aktivně podíleli na zakládání nových klubů v Čechách i na Moravě a podíleli se na organizování spolupráce všech caravanclubů v celém tehdejším Československu.

O některá fakta z historie CC Praha se s Vámi podělil Petr Tůma –
předseda klubu v letech 1975–1988.

jesenice_18.jpg